O AI diktafonu Plaud, malém plastovém obdélníčku velikosti platební karty, se nyní mluví víc než o leckterém ministerstvu. Uklízečky ho koncem ledna našly v jednací síni české vlády, a místo toho, aby ho někdo předal bezpečnostním složkám, skončil v šuplíku v sekretariátu šéfky Úřadu vlády, kde ho pak měsíce nikdo neprověřil. Po článku na Seznam Zprávy [1] (přebraly ho i Novinky.cz [2] a další média) se k němu přihlásil ministr pro sport Boris Šťastný s tím, že je to jeho osobní pomůcka na přepisování poznámek, kterou si koupil v Alze a ztratil. Internet kauze hned začal přezdívat „Plaudgate“. Pojďme se na to podívat nepoliticky, prakticky a z pohledu člověka, který s AI nástroji pracuje 10 let.
Celá story je zároveň vtipná a znepokojivá. Ale je to hlavně dobrá záminka odpovědět bez předsudků na otázku, kterou si spousta lidí neklade, dokud podobné zařízení nekoupí: je Plaud bezpečný? A co to vůbec znamená, když máte o AI zařízení, která poslouchá, co říkáte?
Co to vlastně je
Plaud je malý diktafon s umělou inteligencí. Vyrábí se v několika verzích, oblíbená je ta, co si přichytíte magnetickým pouzdrem na záda telefonu, zapnete tlačítko a on jednoduše nahrává. Schůzku, telefonát, přednášku, cokoli. Rozdíl oproti klasickému diktafonu z devadesátek je v tom, co se s nahrávkou stane potom: aplikace ji pomocí umělé inteligence automaticky přepíše do textu a vytvoří z ní shrnutí, seznam úkolů nebo přehlednou sestavu. Pro lidi, kteří tráví hodiny na poradách a pak ještě hodiny psaním zápisů, je to lákavá věc a zařízení se opravdu prodává po milionech kusů.
Proč to lidi tak milují
Sám Plaud používám někdy od jara 2025 a jako pomocník na přepisy jednání, přednášek nebo rychlých poznámek za pochodu je skvělý. Vydrží nahrávat na jedno nabití klidně celý den, ušetří spoustu času, který bych jinak strávil ručním psaním zápisu, a shrnutí, která z toho AI udělá, jsou většinou hned použitelná. Právě proto se zařízení tak rozšířilo mezi lidmi, kteří mají hodně schůzek a málo času na papírování.
Kam se posílá to, co nahrajete
Tady je potřeba rozlišit dvě věci. Samotný zvukový záznam se nejdřív uloží do zařízení a následně do telefonu , takže to zůstává lokálně a nikam neputuje. Jakmile ale chcete nahrávku přepsat nebo shrnout, musí se poslat na server – na cloud, kde to za vás udělají nástroje na bázi umělé inteligence. Jinak to ani nejde, zatím nemají běžné telefony, a už vůbec ne malý čip v diktafonu, výkon na to, aby takový přepis zvládly samy.
A právě tahle cesta „ven“ je jádro celé debaty. Podle vlastních prohlášení výrobce se nahrávka po zpracování na serveru smaže a firmy, které přepis dělají (jde o velké AI společnosti jako OpenAI, Google nebo Microsoft), mají smluvně zakázáno data používat na cokoli jiného. Otázka ale je, komu a kam přesně ta data mezitím putují. Nyní se dostáváme k tomu, proč si u Plaudu (ale i některých dalších AI nahrávacích zařízeních) lidé dělají starosti.
Váš hlas kolem světa
Firma za Plaudem má poměrně spletitou strukturu. Vývoj aplikace a část vedení sídlí v USA v San Franciscu, hardware se ale vyrábí v čínském Shenzhenu a zakladatel firmy je čínský občan. Evropští zákazníci navíc podle smluvních podmínek neuzavírají smlouvu s americkou pobočkou, ale s firmou registrovanou v Hongkongu. To by samo o sobě nemuselo vadit (spousta elektroniky se vyrábí v Číně), jenže v tomhle případě jde ruku v ruce s daty, která se přes takovou ne úplně přehlednou strukturu posílají ke zpracování.
Prakticky to znamená, že když použijete Plaud v Praze, váš hlas může doputovat na server v USA, projít přes smluvní strukturu vedoucí přes Hongkong, a nad celým řetězcem visí hned dvoje různá pravidla hry: americký zákon, který umožňuje tamním úřadům za určitých okolností žádat o přístup k datům uloženým u amerických firem, a čínský zákon o bezpečnosti dat, který dává podobně široké pravomoci čínským orgánům vůči firmám s vazbou na Čínu. Ani jedno z toho automaticky neznamená, že vás někdo poslouchá, ale znamená to, že vaše nahrávka prochází více jurisdikcemi najednou, což je přesně to, co bezpečnostní experti a firemní IT oddělení v zahraničí sledují, když posuzují, jestli nějaký nástroj pustí do citlivého prostředí.
Loni na podzim si toho všimly i tchajwanské úřady, které kvůli vazbě zakladatele na Čínu vznesly bezpečnostní připomínky, a firma na to reagovala pouze veřejným prohlášením. Podobně řada evropských firem a nemocnic Plaud v citlivějším provozu raději nepoužívá. Ne proto, že by měly důkaz o zneužití dat, ale proto, že riziko prostě nejde úplně vyloučit ani ověřit.
Druhé riziko: halucinace
Kam data putují je ale jen polovina příběhu. Druhé riziko nemá nic společného s Čínou ani s cloudem. Je to technická věc a jde o to, jak přesný ten přepis vlastně je. Plaud nemá profesionální studiový mikrofon, jaký používají třeba novináři, reportéři, podcasteři nebo soudní stenografové a profesionální přepisovatelé. Je to malá plastová destička, která si musí poradit s ozvěnou v místnosti, s lidmi mluvícími přes sebe, chrchláním, šumem, hlasovými vadami, klaksony za okny, kašlem nebo s někým, kdo sedí dál od mikrofonu. Když si s tím nahrávka neporadí, nezůstane po tom jen nesrozumitelná pasáž ve zvukovém záznamu.
Přepis totiž nedělá člověk, ale generativní AI model, tedy program, jehož úkolem je vytvořit plynulý, smysluplný text, ne přiznat, že něčemu nerozuměl. Když si není jistý, co bylo řečeno, má tendenci si to „domyslet“ = halucinuje. Potřebuje doplnit slovo nebo celou větu tak, aby to znělo hladce a logicky, i když to není přesně to, co ve skutečnosti zaznělo. Výsledek pak vypadá důvěryhodně a čte se dobře, ale u důležitých detailů, jako jsou jména, čísla nebo konkrétní formulace, kdo přesně co řekl, se na něj nedá spoléhat naslepo. Kdo s Plaudem pracuje, měl by u opravdu klíčových pasáží přepis vždy porovnat s originální nahrávkou a vlastní pamětí či poznámkami (které si ovšem málokdo dělá, protože spoléhá na AI), ne ho brát jako doslovný přepis.
Že tohle není hypotetické strašení, ukázala investigace agentury AP [3] v americkém zdravotnictví. Přepisovací model Whisper od OpenAI, který používaly desítky tisíc lékařů a přes čtyřicet zdravotnických systémů v USA na přepis rozhovorů s pacienty, si podle vědecké studie [4] z Cornell University i reportérů opakovaně „domýšlel“ celé pasáže. V jednom přepisu si vymyslel neexistující lék s názvem „hyperaktivovaná antibiotika“, jinde do neutrálního rozhovoru bez jakéhokoli varování vložil rasové komentáře nebo násilná líčení. Firma poskytující tuhle službu navíc mazala originální zvukové nahrávky hned po zpracování, údajně z bezpečnostních důvodů, takže lékaři neměli jak zpětně ověřit, co pacient doopravdy řekl a co si tam AI přimyslela.
Regulátoři proto začínají zpřísňovat pravidla: kanadská provincie Ontario nechala loni prověřit dvacet schválených AI nástrojů pro přepis lékařských vizit [5] a u všech dvaceti se při testování objevily halucinace nebo chybějící informace, takže je auditor doporučil zatím nepouštět do plného ostrého provozu. Míří to tím směrem, že dřív nebo později podobná pravidla dorazí i jinam, včetně situací mimo zdravotnictví, kde na přesnosti záznamu podobně záleží. Například na státní úřady. Nebo na vládu.
Nakonec i OpenAI ve svých podmínkách používání Whisper výslovně varuje [6] před nasazením v situacích, kde chyba v přepisu může ovlivnit důležité rozhodnutí, tedy přesně v tom typu prostředí, kam ho nemocnice přesto nasadily. Plaud k přepisu používá stejné rodiny modelů, takže riziko domýšlení textu je principiálně stejné a praxí ověřené.
Sám jsem se mnohokrát potkal i s problémy s tzv. diarizací mluvčích a přiřazením pasáží té správné osobě. V placených verzích Plaud provede diarizaci (oddělí „mluvčí A“ od „mluvčího B“), a pokud má uživatel zapnuté automatické značení mluvčích napříč nahrávkami, systém se pokusí anonymní „mluvčí A/B“ spárovat s konkrétní osobou, kterou už dřív pojmenoval. Typicky pomocí hlasového otisku porovnávaného přes tzv. similarity search, ne přes biometrickou databázi v tradičním slova smyslu. Větu nebo úkol pak často připíše zcela jinému člověku.
Takže: je to bezpečné, nebo ne?
Odpověď záleží čistě na tom, k čemu ho používáte. Pro studenta, který si nahrává přednášku, nebo obchodníka, který chce mít přehled o hovorech s klienty a má souhlas s nahráváním, případně kašle na předpisy či GDPR, představuje Plaud rozumný kompromis mezi pohodlím a rizikem. Riziko existuje, ale je srovnatelné s tím, které běžně podstupujeme u desítek jiných cloudových aplikací v telefonu. Pro právníka řešícího důvěrné případy, lékaře pracujícího s citlivými daty pacientů nebo kohokoli, kdo se pohybuje kolem státní správy a utajovaných informací, je to jiná situace. Tam už jde o to, jestli jste ochotni, aby konverzace fyzicky opustila místnost a prošla zahraniční infrastrukturou, nad kterou nemáte žádnou kontrolu.
Nejjednodušší praktické pravidlo zní: čím citlivější je obsah rozhovoru, tím míň by se k němu mělo blížit jakékoli zařízení, které posílá zvuk mimo místnost. Ať se jmenuje Plaud, nebo jinak.
A druhé pravidlo se týká i lidí, kteří žádná citlivá jednání neřeší: berte přepis jako pomocníka, ne jako doslovný přepis. Pro rychlý přehled, o čem se mluvilo, je Plaud skvělý, ale kdykoli na konkrétní větě nebo čísle z přepisu něco záleží, vyplatí se pustit si originální nahrávku a ověřit si, že se opravdu řeklo to, co tam AI napsala.
Plaud si nezaslouží ani nálepku špionážního zařízení, ani slepou důvěru. A je třeba si uvědomit, že podobných chytrých krabiček, brýlí, špendlíků a přívěsků s vestavěnou umělou inteligencí bude kolem nás rychle přibývat, ať chceme, nebo ne, a dřív nebo později se stanou stejně běžnou součástí kapsy jako dnes telefon. Právě proto se nevyplatí čekat na příští „Plaudgate“, ale je lepší už teď rozumět tomu, jak taková zařízení fungují, kam posílají svá data a kdy se na jejich výstup naopak nedá spolehnout a ne abychom se jich báli, ale abychom je uměli používat s rozumem.
Zdroje
[1] CIROKOVÁ, Kristina a Lukáš VALÁŠEK. V jednacím sále vlády našli chytré nahrávací zařízení. Týdny leželo v šuplíku. Seznam Zprávy [online]. 10. 7. 2026 [cit. 2026-07-10]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-tajemny-nalez-na-vlade-nahravaci-zarizeni-nenahlasili-schovali-ho-do-supliku-309795
[2] HORVÁTH, Ivo. V jednacím sále vlády našli nahrávací zařízení. Policii to nikdo nenahlásil. Novinky.cz [online]. 10. 7. 2026 [cit. 2026-07-10]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-v-jednacim-sale-vlady-nasli-nahravaci-zarizeni-policii-to-nikdo-nenahlasil-40587469
[3] BURKE, Garance a Hilke SCHELLMANN. Researchers say an AI-powered transcription tool used in hospitals invents things no one ever said. Fortune [online]. 26. 10. 2024 [cit. 2026-07-10]. Dostupné z: https://fortune.com/2024/10/26/openai-transcription-tool-whisper-hallucination-rate-ai-tools-hospitals-patients-doctors/
[4] KOENECKE, Allison, Anna Seo Gyeong CHOI, Katelyn X. MEI, Hilke SCHELLMANN a Mona SLOANE. Careless Whisper: Speech-to-Text Hallucination Harms. In: Proceedings of the 2024 ACM Conference on Fairness, Accountability, and Transparency (FAccT ’24). Rio de Janeiro, 3.–6. 6. 2024. New York: ACM, 2024, s. 1672–1681. DOI: 10.1145/3630106.3658996
[5] OFFICE OF THE AUDITOR GENERAL OF ONTARIO. Use of Artificial Intelligence in the Ontario Government. Special Report [online]. 12. 5. 2026 [cit. 2026-07-10]. Dostupné z: https://www.auditor.on.ca/en/content/specialreports/specialreports/en26/2026_AI_EN.pdf
[6] OPENAI. Whisper – Model Card. GitHub [online]. [cit. 2026-07-10]. Dostupné z: https://github.com/openai/whisper/blob/main/model-card.md
Ilustrační obrázek: ChatGPT (AI)
